Polointegrál Carado T448 byl naším společníkem celý týden. Najeli jsme s ním přibližně 1.600km a vystřídali tři různé kempy. Mezitím jsme se i na přejezdech mezi cílovými lokalitami oddávali poznávání slovinských zajímavostí. Zapůjčené obytné auto jsme tak konfrontovali se spíše „vestavbářským“ pojetím cestování, než s pohodovějším stylem, který by takhle velkému polointegrálu slušel asi o něco více. Každopádně i díky tomu máme na základě čeho hodnotit.
Hodnocení dětí
Kromě prostornosti děti vysoce hodnotily tři věci. Tou první byl jednoznačně veliký stůl v předním salónu. Posloužil naprosto královsky při hraní deskových her, při kreslení nebo během jídla. Druhou vychvalovanou „vychytávkou“ byly záclonky jak u zadního, tak u předního stahovacího lůžka. Soukromí, a tedy něco jako „bunkr“, děti prostě milují. Třetí pak bylo pochopitelně samotné stahovací lůžko. Bunkr a ještě skládací? Co víc si mohou přát. 🙂
Co děti nehodnotily úplně kladně byl schůdek uprostřed vozu, který vyrovnává kabinu řidiče s podlahou předního salónu. Opakovaně o schod zakopávaly, resp. vstupovali do prázdna, když šly od stolu směrem do zadní části auta. Asi by si na to časem zvykly, ale během takhle krátké doby prostě ne…
Polointegrál Carado T448 a názor Vanistky
Díky opakovaným návštěvám termálních lázní panovalo u Vanistky nadšení, že v tomhle autě není problém rozprostřít a usušit haldu mokrých věcí. Úspěch také slavila veliká a dobře přístupná lednice s odděleným mrazákem, která byla vždy po ruce během vaření na prostorném sporáku. Největší pochvalu si pak asi vysloužilo obrovské zadní letiště. Jednak se na něm dobře spalo i ve třech a pak se tam také dalo ráno pěkně blbnout s dětmi.
Slabší hodnocení získalo Carado v oblasti manévrovatelnosti. Není to ani tak o tom, že Vanistka musela častěji vystupovat a navigovat při parkování, ale řešila se mnou hledání vhodného parkovacího stání a podobně. Zkrátka náš vestavbářský způsob cestování máme narozdíl od tohoto „obytkářeského“ více zažitý.
Moje osobní hodnocení polointegrálu Carado T448
Polointegrál Carado T448 se mi nehodnotí úplně snadno, protože mám přeci jen značně převažující zálibu v obytných dodávkách. Ale přesto se pokusím o co nejobjektivnější zhodnocení tohoto společníka na cesty.
Co se mi líbilo?
Na první místo asi ne nepochopitelně dám prostor. To auto je prostě opravdu veliké a tedy velice pohodlné na bydlení. Délka bezmála 7,5m nabízí bezkonkurenční uspořádání s dlouhými postelemi a ještě zbylo na pohodlný obytný prostor. Na druhou stranu musím konstatovat, že ve srovnání s námi testovaným útlejším polointegrálem Sunlight V60, pocitový rozdíl v šířce vozu nebyl tak veliký (Carado je širší o 16cm). Docela chápu rostoucí nabídku výrobců v kategorii užších polointegrálů označovanou jako „van“. Přijde mi, že se s užším vozem lépe manévruje a uvnitř je rozdíl sotva znatelný.
Stejně tak oceňuji polointegrovanou stavbu. Naprosto se ztotožňuji s trhem jako celkem, kde podíl tohoto typu obytných vozů dlouhodobě roste. Ve srovnání s alkovnou je jízda podle mého názoru rychlejší a auto vykazuje rozumnější čísla průměrné spotřeby. S nižší výškou se pak také s vozem dostanete častěji tam, kam potřebujete. Ano, je tady daň v podobě stahovací postele blokující přední salón, ale na konci dne se s tím dá docela naučit žít. Buď toho více naspíte, nebo se ponocující přesunou k spánku na stahovací lůžko. Je dostatečně rozměrné a pohodlné, aby se tam vyspal i dospělý.
Specificky v Caradu T448 pak vyzdvihnu stahovací postel, která neblokuje vchodové dveře a pak ještě okno za B sloupkem na pravé stěně nástavby. Díky němu je za jízdy z auta poměrně dobrý výhled i směrem vpravo vzad.
Co se mi líbilo méně?
Za naprosté selhání v návrhu praktičnosti interiéru považuji chybějící vypínač osvětlení předního salónu na levé straně vozu, případně absenci alespoň čtecí lampičky. Osazenstvo lavice si tak za jízdy nemá šanci na cokoli posvítit. Zejména v zimních měsících, kdy je brzy tma, je to chyba podle mého názoru docela protivná.
Druhá věc, na kterou se asi dá časem zvyknout, ale která mi na začátku docela vadila, byl schod vyrovnávací kabinu řidiče s předním salónem. Resp. jeho umístění uprostřed obytného prostoru. Jednak se o něj tu a tam zakopne a pak snižuje výšku obytného prostoru (což v kombinaci se stahovací postelí znamená, že i mých 185cm+ výšky bylo moc). Mnohem lepší řešení mi přišlo to u Sunlightu, kde se podlaha nevyrovnávala. Schod tak byl hned za kabinou řidiče a lavice a celý přední salón tak byl posazen o něco níže. Podle mého názoru to v běžném používání ničemu nevadilo.
Poslední věc je pak čistě moje „vestavbářská“ posedlost, nebo přesněji náš způsob cestování. Tyhle velké obytky jsou super na dlouhé přejezdy po dálnicích, dojezd do cílové destinace po širokých hlavních komunikacích, a pak s trochou potu na zádech po úzkých příjezdových cestách na finální místo přenocování. Na nějaké poznávačky v centru městeček přímo s autem, nebo na parkování u lokálních obchůdků, na to si člověk musí spíše nechat zajít chuť. Není to ale chyba auta, je to jeho vlastnost. Je prostě určené jinému způsobu cestování, než jaký vyznáváme my.
Šel bych do něj?
A jako vždy si položím otázku: Koupil bych si polointegrovaný obytný vůz Carado T448? Bezesporu v našem testu odvedl dobrou práci. A kdybychom vynechali naše drobné poznávací zastávky v zapadlejších končinách, tak by to byl vlastně docela dobrý kandidát na naše rodinné cestování. Třeba na cesty za lyžováním by to byl vynikající společník. Každopádně pro čtyř až pěti člennou rodinu, která ke svému cestování vyžaduje prostor, bych tohle auto s klidným svědomím doporučil. Má dostatečně velkou doložnost, komfortní a plnohodnotné spaní pro pět osob a spoustu úložných prostor.
Na závěr se sluší poděkovat společnosti Hykro za zapůjčení testovaného vozu.
