Když vyprávím o našich cestách obytnou dodávkou s rodinou, nezřídka dostávám otázku, jak je možné, že si na tak malém prostoru během dovolených nelezeme na nervy. Je jasné, že základem je tolerantní manželka (že, Vanistko?) :-), ale není to jen o tom. Jsem přesvědčen, že existuje pár pravidel, která, když se jich člověk drží, výrazně zvýší pravděpodobnost na úspěch. Takže jakých je těch 5 tipů, jak přežít dovolenou s rodinou v obytňáku?
Tip 1 – Pečlivý výběr cílů cesty s ohledem na zájmy členů rodiny
Každý z rodiny má obvykle trochu odlišné představy o tom, co je tím největším zážitkem, který si chce z cesty přivézt. Nejlepší je užít si od každého trošku, takže každý je na konci spokojený. Pro úspěšnou cestu je tak potřeba znát, co koho baví, a přizpůsobit tomu cíle po cestě.
Naše nejmladší si užije každé hřiště, spolu se starším pak zábavní parky a koupání. Starší potomek pak vyhledává navíc rozhledny a památky, pěší výlety a kola. Vanistka a já pak máme rádi přírodu, poznávání obecně, ale chvíli se jen tak válet a nic nedělat u nějakého koupání také přijde tu a tam vhod. A s tímhle musíme pracovat.
Plánujeme tedy tak, aby se zážitky střídaly. Pro děti zařazujeme zábavní park nebo koupaliště, abychom další den vyrazili třeba do přírody nebo za poznáním. S ohledem na to pak volíme vhodné lokality. Například proto jsme loni zvolili v Dolomitech kemp v Campitello di Fassa (I) – má dětské hřiště, hned od kempu vede nenáročná cyklostezka, pěšky se dá dojít na lanovku a případně lze autobusem popojet do termálů. Člověk se nemusí hnout z místa a najde zábavu pro všechny.
Tip 2 – Plánujte realistické a smysluplné přejezdy
Nezřídka se při plánování dostanu do chvilkového „tranzu“ a naplánuji přehnaně náročný přejezd. Vysoké stovky kilometrů, případně dlouhé hodiny cesty. Obytná dodávka k tomu vyloženě vybízí. Vanistka mě pak vždycky vlídně usměrní, že to bude pro děti (a nejen pro ně) náročné. Má pravdu.
Ono je fajn k tomu moři dojet co nejdříve a po měsících „těšení se“ být už už v cílové lokalitě. Ale u obytných aut (a vestaveb zvláště) podle mě platí, že i cesta je cíl. Možná nemusíme být v cíli hned první den dovolené. Možná bude fajn zastavit v půlce cesty u nějakého jezera a vykoupat se. Nebo si udělat procházku po historickém centru menšího města. Věřte mi, všichni (a vy nakonec také) to ocení. Obytné auto podle mě není o spěchu, ale o uvolnění. Pohodě. Odpočinku. Prožívání zážitku. Čím dříve se do tohoto rozpoložení dostanete, tím dříve budou všichni spokojení.
Tip 3 – Naplánujte si předem cestu a místa k přespání
Možná si řeknete: „Nač plánovat? Obytňáky jsou přece ideální pro svou volnost, svobodu, možnost improvizace.“ Ano i ne. Pokud jedete s rodinou, vždycky je lepší držet se nějakého plánu. Cestu zvládnete určitě snadno s navigací. Ale vždy je lepší si vytipovat, kde budete spát.
Já osobně si s rodinou úplně netroufám hledat naslepo místo, až když se začne blížit večer. Vždy si předem tipuji lokalitu, kam chceme daný den dojet, a v okolí daného místa hledám vhodné příležitosti k přespání. Odpadá tak stres s blouděním na poslední chvíli v neznámých končinách.
Tip 4 – Najděte si alternativní místa k přespání
Na cestě může dojít k řadě nečekaným situacím. V exponovaných měsících je to nejčastěji (a poměrně běžně) zdržení v důsledku kolony vozidel, případně obsazenost vámi vybraného „nocležiště“. Pokud jedete s dětmi, tak není vyloučena také nevolnost některého z účastníků výpravy. Proto se mi osvědčilo mít vždy vytipovaných pár alternativních míst k přespání.
Vždy hledám k již vybranému místu (z předchozího tipu) alespoň jedno až dvě záložní v rozumné vzdálenosti pro případ plného obsazení nebo nečekaného uzavření. Potom alespoň nahrubo tipuji místa/oblasti, kde můžeme skončit v situaci, kdy se cesta nebude odvíjet podle plánů a zvládneme ujet jen kratší vzdálenost.
Tento postup se mi nejednou osvědčil. Pokud totiž realita přestane odpovídat původnímu plánu, vyhneme se nepříjemným okamžikům, které nás mohou jinak v takové situaci doprovázet. Rozmrzelost z nepříznivého vývoje cesty pak nebudeme dále zvyšovat průpovídkami typu „ještě musíme ujet xxx kilometrů“ nebo „teď jsme zastavovali, takhle tam budeme bůhví kdy“.
Tip 5 – Cesta je cíl aneb „Je to dovolená, ne závod!“
Sebelepší plán občas nevyjde. A nebo prostě reálně během příprav nezbyl dostatek času na naplánování úplně podle představ. To se může stát. Pak mi vždy pomohlo zlaté pravidlo z mých motorkářských časů: „CESTA JE CÍL!“ To, že jsem na dovolené s rodinou, to jsou ty chvíle, pro které to děláme. Zážitkem samozřejmě může být a je to, že jsme u toho vysněného moře, nebo v úžasných horách. Ale je to vlastně spíš jen jakýsi prostředek, jak si umocnit a ještě hlouběji do paměti vrýt vzpomínky a zážitky na společně strávený čas.
Ultimátní tip na závěr
V nejhorších chvílích, kdy zastavujeme už potřetí u krajnice, že je někomu z posádky špatně, nebo popojíždíme již druhou hodinu v nekonečné koloně, je potřeba zapomenout na to, že cílem je naše nějaká původní předpokládaná destinace vzdálená ještě třeba stovky kilometrů. V takovém případě se mi vždy vyplatilo (a opět děkuji Vanistce, že mi to v nejvypjatějších chvílích vlídně připomíná) sundat nohu z pomyslného plynu spěchu, zaimprovizovat, slevit z původních představ a říct si, že ta dovolená nezačne „až tam budeme“, ale že už běží. Celé rodině. A kazit si ji zbytečným stresem, když máme tu volnost obytného auta, je naprostý nesmysl.
