A máme tady konečně závěrečnou část našeho seriálu článků o vozu Sunlight V60 Adventure edition. V předchozích dílech testu jsme probrali naše dojmy z jízdy a komfortu a pak z bydlení, a dnes nás čeká rozuzlení celého příběhu. Závěrečné hodnocení celé rodiny. Jak se nám auto líbilo? Co na to děti a žena? A koupili bychom si tenhle kompaktní polointegrál místo vestavby?
Hodnocení dětí
Děti si hodně pochvalovaly velkou koupelnu. A já konec konců v tomto kontextu také. Naší dceři je potřeba při mytí a čištění zubů ještě trochu asistovat a velká koupelna je v tomto úplně parádní. Vešli jsme se sem ve dvou mnohem snáze, než v naší vestavbě.
Druhá věc, u které naši mladí neustále opakovali, že by ji chtěli u nás v dodávce, byl závěs u zadní postele. Ten oddělí prostor pro spaní od zbytku vozu, a tak zajistí na lůžku hezký pocit soukromí. Když čtyřletá dcera zatahovala závěs a říkala u toho „my chceme soukromí“, tak to se člověk neubránil úsměvu. 🙂
Třetí věc, která byla z pohledu dětí naprosto top, bylo zadní střešní okno. Díky tomu, že je v Sunlightu zadní postel poměrně dost vyvýšená, přetvořily střešní okno v dokonalou pozorovatelnu. Díky hezkému počasí ji mohly využívat poměrně často, a také to dělaly v zásadě při každé příležitosti. 🙂
Dcera se pak zamilovala do malého sedátka vedle dveří. Při odchodu na přezouvání a oblékání, po příchodu na převlečení do „domácího“. Byla z toho nadšena a stěžovala si, že takové sedátko nemáme u nás v Summitu.
Obě děti se pak shodly na tom, že hlavní nevýhodou Sunlightu V60 je skutečnost, že je pouze pro 3 osoby. Pro mě to bylo trochu štěstí, protože jinak bych asi musel trochu „bojovat“ s tlakem na výměnu vozu. 🙂
Sunlight V60 a názor Vanistky
Žena také výrazně ocenila závěs u postele. Je pravda, že nezřídka chodí spát dříve, než já, a možnost získání alespoň částečného soukromí není vůbec na škodu. Co byla ale první věc, která ji uchvátila, byla prostornost a vzdušnost celého interiéru. Nechtěla věřit tomu, že rozdíl v rozměrech ve srovnání s naším Ducatem je naprosto minimální.
Stejně jako děti pak oceňovala praktičnost koupelny. A to nejen z pohledu velikosti, ale vyzdvihovala i počet a prostornost dostupných poliček a pochopitelně i rozměrné zrcadlo. Podobnou chválu si vysloužilo i to umístěné v obytné části auta na stěně koupelny.
Z kuchyně pak zmínila jednoznačně odpadkový koš a pak vyšší, a tedy o něco prostornější, lednici, než máme v Summitu. Ale upřímně, do kuchyně jsem ženu moc nepouštěl, takže to byl jen takový „pohled nezúčastněné osoby“. 🙂
Závěrečný postesk byl pak stejný, jako u dětí. Škoda, že není pro čtyři. To mi ale bylo už trochu líto, protože naši vestavbu prostě milujeme.
Moje osobní hodnocení
Mé osobní hodnocení už bylo možná trochu znát z toho, jak vyznívaly jednotlivé články našeho testu vozu Sunlight V60. Velice stručně řečeno, tohle auto mě mile překvapilo. Dobře se s ním jezdilo, dobře se s ním parkovalo, parádně se v něm bydlelo. I když stejný půdorys jako dodávka, přesto znatelně větší prostor.
Co se mi líbilo?
Konkrétně si mě asi nejvíc získaly dvě věci. Tou první je tepelná pohoda. Zmiňoval jsem ji v předchozích článcích několikrát a do závěrečného hodnocení prostě patří. Stačilo vždy jen pár minut a auto se příjemně vyhřálo, a to navíc velice rovnoměrně. Večer, když jsem seděl u stolu a pracoval, tak mi vůbec nebyla zima na nohy. A to jsme nijak nepřetápěli ani nedělali žádná speciální opatření, abychom ve voze udrželi tepelnou pohodu. Na tom mají jistě svůj podíl i malé vstupní dveře (ve srovnání s posuvnými u vestavby). V kontextu tepelného komfortu jsem pak také ocenil přístup k plynovým lahvím bez nutnosti otevírat zadní dveře. Ve tři hodiny ráno bylo fajn, že jsem při přepojování lahví mohl nechat auto zavřené.
Druhou věcí pak byly úložné prostory a vůbec praktičnost interiéru. Jednak jsem hodně oceňoval prostornou skříň pod postelí a potom samozřejmě garáž. Co se praktičnosti týká, tak to byla taková super banální věc, jako jsou háčky na bundy. Dva na vchodových dveřích a dva u zrcadla. Já vím, je to super drobnost, snadno se to dá do vestavby doplnit, ale… Ve vestavbě ty bundy budou víceméně vždy překážet. Tady, díky většímu prostoru ve výšce ramen, nikoli.
Co se mi nelíbilo?
A co se mi nelíbilo? Možná se budete smát, jaká je to banalita, ale mně se prostě tyhle bílé krabice standardních obytných aut vůbec nelíbí. Mám pocit, že ať přijedu kamkoli, tak budím pozornost, a to bez ohledu na to, jak malým autem jedu. I když na parkovišti zaberu stejně místa, jako kdokoli s běžnou vestavbou, tak mám prostě pocit, že tam překážím, a že se na mě lidé budou dívat skrz prsty. Je to samozřejmě asi jen můj vnitřní blok, ale prostě to tak mám. A navíc, mně se prostě vestavby vizuálně líbí. Mám rád design Ducata/Jumpera, Sprintera a když přimhouřím oko, tak i Transita. 🙂
Šel bych do něj?
A na závěr standardní otázka: Koupil bych si Sunlight V60 Adventure Edition? Pomiňme na okamžik fakt, že jsme čtyřčlenná rodina, pro kterou tohle auto není určené. Pokud bychom byli vyznavači zimních sportů a trávili řadu zimních víkendů na horách, rozhodně a jednoznačně by byl Sunlight vážným konkurentem pro vestavbu. Po příchodu ze svahu dát v klidu mokré lyže do garáže, stejně tak lyžáky, uvnitř se pohodlně vysvléci z mokrého oblečení, které bude kam pověsit, aby uschlo, a pak ta tepelná pohoda… Ne že by to ve vestavbě nešlo, ale v Sunlightu by to bylo zkrátka podle mého názoru o hodně pohodlnější. To samé se týká práce s plynovými lahvemi, apod.
V našem režimu, kdy jezdíme pouze jaro-podzim mi nepřijdou výhody kompaktního polointegrovaného auta tak veliké, abych o tom uvažoval. V tomto případě u mě vyhrává jednak výše zmíněný vzhled vozu, větší nenápadnost dodávky, a pak samozřejmě a jednoznačně vyšší pasivní bezpečnost „plechového“ auta. Ale díky tomuto testu jsem pochopil, co na těchto autech jejich uživatelé vidí, a proč je firmy zařazují do svých výrobních programů.
Na závěr ještě jedno poděkování firmě AutoPartner PLUS, která nám vůz Sunlight V60 na test zapůjčila.
