Pokračujeme v popisu našich zkušeností s polointegrovaným obytným autem Carado T448, které jsme měli zapůjčené na týdenní test od společnosti Hykro. Hlavní devizou takto velikých aut je zejména jejich velkolepý vnitřní prostor. Jak se nám tedy v tomhle obytňáku bydlelo? Na to se podíváme v dnešní části testu.
Na úvod pro úplnost zopakování předchozích článků – zatím máme za sebou obecné představení a první dojmy z vozu a zhodnocení jízdních vlastností a obecně komfortu.
Přední salón vozu Carado T448
Jak se tu sedí a žije?
P R O S T O R. To je to slovo, které asi tak nejlépe vystihuje dojem z předního salónu. Standardní otočné sedačky, obvyklá (lehce nadstandardně široká) lavice a ještě k tomu jedna podélná lavice pod oknem na pravé straně. Celkem se sem pohodlně vejde 5 lidí, ale i šestý člověk by se vešel bez větších komplikací.
Veliký stůl jsem už několikrát zmiňoval. Tak jen doplním informaci, že je možné jej ještě o trochu zvětšit. Na své konstrukci se odsune směrem do uličky a pod okno se nasadí rozšiřující díl. Tak se i strávníci sedící na podélné lavici pohodlně dostanou ke svému talíři.
Celé přední sezení je posazené na vyvýšeném schůdku, aby tak byla dorovnaná podlaha kabiny řidiče se zbytkem vozu. To je trochu jiné řešení, než které jsme vyzkoušeli ve voze Sunlight V60, kde vyrovnání není. V Sunlightu byl schůdek hned za kabinou řidiče, v Caradu je až na úrovni opěradla zadní lavice. To má své výhody i nevýhody.
Co se povedlo a co méně?
Velká výhoda je, že je přední salón pěkně v rovině a je jedno, na kterém místě sedíte, stůl máte pořád přibližně ve stejné výšce. Nevýhody jsem objevil dvě. Díky stahovací posteli umístěné nad předním salonem je zde snížený podhled. Mých 185cm+ bylo už moc a nemohl jsem se zde úplně narovnat. Druhá se pak týkala samotného schůdku. Když jsme v autě byli teprve pár chvil, tak se nám každému stalo, že jsme si schůdku nevšimli a spadli z něj. Stalo se nám to úplně všem, včetně dětí. Zkrátka schůdek uprostřed obytného prostoru si musí člověk nejprve osahat a zvyknout si na něj…
Přední salón je vyvedený podle mého názoru poměrně povedeně a nemám k němu větší výhrady. Až na jednu, na kterou jsem nadával poměrně často. Výrobce se z nějakého důvodu rozhodl, že všechny vypínače osvětlení předního salónu umístí ze spodní strany skříňky u vstupních dveří. Ano, pro běžný režim je to naprosto správně. Odcházím – zhasnu. Přicházím – rozsvítím. Ale co za jízdy, kdy si děti potřebují na chvíli na něco posvítit? Nebo třeba jen čtecí lampička, kterou by využily? Tak nic takového zde nelze. Z lavice předního salónu se za jízdy na vypínače nedá dosáhnout. 🙁
Koupelna
Nemá smysl se o koupelně nijak zvlášť rozepisovat. Je to naprosto stejný model, jako byl v Sunglightu, pouze je umístěna na opačné straně vozu. Pro podrobnější popis tedy doporučuji příslušný článek o Sunlightu V60. Zde jen stručně uvedu, že je to velice pohodlná a praktická koupelna nejen pro běžný denní režim, ale i na sprchování.
Vaření
Tahle kuchyň nabízí skutečně pohodlný prostor k vaření. Pracovní deska je uspořádaná do tvaru písmene L, kde v levé části najdeme prostorný tří plotýnkový vařič, zatímco v pravé pak našel své místo poměrně hluboký dřez. Mezi nimi je pak rozměrná odkládací plocha.
Tři zásuvky, rozměrná (možná až moc hluboká) skříňka s odpadkovým košem pod dřezem, horní dvoupatrové skříňky, skříňka nad a pod lednicí… Těch odkládacích prostorů je tu až až a na rozdíl od vestaveb jsme tady opravdu nemuseli hledat nějaké speciální místo mimo kuchyň, které by zastalo funkci spíže. Ta tu nebyla úplně potřeba, neb standardní prostory bohatě stačily.
Spaní
Zadní obrovské lůžko jsem už zmiňoval v předchozích příspěvcích, a tak jen velice stručně. Standardně se jedná vlastně o dvě samostatné postele s přístupem pomocí schůdků uprostřed. Kdo chce větší „letiště“, může postel spojit pomocí vysouvacího prvku a dodatečné matrace v monstrózní trojpostel. Do ní se pak už musí za pomoci žebříku. Postel je tak vysoká, že bez něj to opravdu nelze. A pohodlí? Jako doma…
Přední stahovací lůžko je ale možná mnohem zajímavější. Stáhnout ho je dílem okamžiku, je nutné akorát pohlídat, že na stole nebo na sedačkách nezůstala nějaká vysoká věc. Na stole stačí i zapomenutá 1,5l lahev. Pak už jen přistavit žebřík (ten může být klidně schován pod matrací) a člověk se může šplhat nahoru. Velice praktické je, že postel nijak neomezuje prostor vstupních dveří. Díky tomu lze nechat děti spát a v pohodě sedět venku.
Častým argumentem proti stahovacím postelí je, že pokud je stažená, nelze používat přední salón. Ano, to je pravda. Ale při tomhle testu jsem si uvědomil, že ono to možná není až tak na škodu. Možná je to naopak výhoda. Člověk má pak větší motivaci jít si lehnout dříve a díky tomu bude i odpočatější a v lepší náladě. …a o tom vlastně ty dovolené taky jsou, ne?
Závěr? Ještě ne…
V polointegrálech této velikosti se člověk skoro ztratí. Díky tomu má ale opravdu pocit, že sem nejde jen přespat, ale může tady i plnohodnotně „žít“. V Carado T448 to tak rozhodně je. I když některé drobné detaily té naprosté bezstarostnosti maličko ubírají.
