Ač se to může zdát obtížně uvěřitelné, i internetové diskuse mohou být občas inspirativní. Poslední dobou jsem opakovaně narážel na povídání „plyn nebo nafta“, a tak jsem si řekl, že se na tohle téma podívám trochu podrobněji. Jak to tedy je? Kdy stačí plynové a kdy je lepší zvolit naftové topení? A jak si život s plynovými lahvemi co nejvíce zjednodušit?
Topení v obytném voze – Truma Combi
V dnešních obytných vozech se nejčastěji setkáváme s topením Truma Combi. To obstarává nejen samotné vytápění vozu, ale i ohřev teplé vody. Topení Truma je k dispozici hned v několika variantách. Ty se od sebe liší jednak používaným zdrojem energie a pak také dostupným výkonem. V obytných autech se tak nejčastěji můžeme setkat s následujícími variantami:
- Topení na plyn – Truma Combi 4, Truma Combi 6
- Topení na plyn + elektřinu – Truma Combi 6 E, Truma Combi 4 E
- Topení na naftu – Truma Combi D 4, Truma Combi D 6
- Topení na naftu + elektřinu – Truma Combi D 6 E
Značení je jednoduché. Číslice v názvu udává výkon topení (4 nebo 6kW), písmeno D informaci o tom, že je to naftové topení, a písmenko E pak možnost přitápění elektřinou.
Plynové topení
Topení na plyn využívá ke své funkci plynové lahve s propan-butanem (nebo čistě propanem) umístěné nejčastěji pod postelí v zadní části vozu. Jedná se o běžné plynové lahve, které lze pořídit ve výměnném systému takřka na každé čerpací stanici. Nejčastěji se používají velké 10kg lahve, i když menší 5kg také nejsou výjimkou (například u vestaveb s palandou, nebo jako sekundární lahev).
Vlastností těchto lahví je jejich vysoká hmotnost. Plná ocelová lahev váží kolem 23kg! Manipulace s ní tak není úplně snadná a pokud chcete vézt dvě, pořádně to promluví do doložnosti vašeho auta.
Významně lehčí alternativou mohou být kompozitní lahve (lehčí o 5-8kg), které jsou dnes již také k dispozici v rámci výměnného systému. Jsou to například lahve Karavan Kompozit od Kralupolu nebo Tomegas PREMIUM od firmy Tomegas. Oba tyto druhy spojuje fakt, že obsahují čistý propan, který je vhodnější do zimního provozu.
Ještě dvě poznámky k plynovým lahvím. První – nejspíše budete potřebovat pořídit redukci pro připojení české plynové lahve do svého obytného auta. To bude totiž s největší pravděpodobností vybavené německou verzí regulátoru tlaku. Redukce stojí něco přes 200Kč a lze ji sehnat například ve Světě karavanů – redukce CZ lahve na D regulátor.
Druhá poznámka se týká plnitelných kompozitních lahví, které jsou na trhu. Tyto kompozitní lahve slibují možnost plnění na čerpacích stanicích, podobně jako hliníkové nádrže Alugas (viz dále). Technicky to možné je, neboť tyto lahve jsou vybaveny pojistným ventilem a vším, co je pro bezpečné plnění potřeba. Legislativně to však možné není, neboť se stále jedná z pohledu zákona o „mobilní tlakovou nádobu“ (viz např. tento text).
Výhody a nevýhody plynového topení v obytném autě
Jaké jsou tedy výhody plynového topení v obytném autě? Předně je to cena. Plynové topení je součástí základní výbavy každého moderního obytného vozu. Druhou a nezřídka opomíjenou výhodou je skutečnost, že plynové topení má výrazně nižší spotřebu elektrické energie než naftová varianta. To znamená, že s tímto topením vydržíte déle bez nutnosti dobíjet nástavbovou baterii. V neposlední řadě může být výhodou i možnost využít plyn kromě topení a vaření také například pro připojení venkovního grilu (to lze samozřejmě i u menších lahví používaných pouze na vaření ve vozech s naftovým topením).
A nevýhody? Jednoznačně nutnost měnit lahve. Kromě toho, že je s nimi obtížná manipulace, je zde i problém na cestách mimo ČR. Lahve totiž nejsou napříč zeměmi Evropy sjednocené. Plánujete-li tak mnohatýdenní pobyt mimo ČR, můžete se dostat do obtíží se sháněním plynu. Velice otravné také může být zjišťování zbývajícího množství plynu v lahvích. U plechových a hliníkových lahví to lze pomocí ultrazvukových čidel, ale u kompozitních jen váhou (případně se říká, že prosvícením baterkou, ale s tím jsem já osobně úspěšný mmoc nebyl). Takže vyndat, zvážit a vrátit zpět…
| Výhody | Nevýhody |
|---|---|
| + Nízká pořizovací cena (obvykle součást základní výbavy vozu). + Nižší spotřeba elektrické energie. + Nekouří a nezapáchá. + Možnost využít i jako zdroj plynu pro venkovní gril. |
– Obtížná manipulace s plynovými lahvemi. – Vyšší hmotnost ocelových plynových lahví. – Obtížná výměna lahví mimo ČR (systémy výměny nejsou kompatibilní). – Obtížné zjišťování stavu zbývajícího plynu v lahvi. – Plynové lahve ubírají doložnost a zabírají prostor. |
Jak zatočit s nevýhodami?
Co se týče nevýhod, tak s nimi lze trochu bojovat. Nejčastějším řešením je instalace pevné nádrže na plyn přímo do prostoru pro umístění původních plynových lahví. Taková nádrž má nejčastěji tvar původní lahve, a tak se sem pohodlně vejde. Tím, že je obvykle hliníková, neváží ve srovnání s kompozitní plynovou lahví ani o tolik více.
Nejčastěji se montují do vozů napevno 14kg hliníkové nádrže Alugas a plnicí hrdlo se instaluje do zadního nárazníku. V ten okamžik odpadá většina nevýhod plynového topení a s nainstalovaným MonoControlem CS (crash senzor) ani není potřeba vypínat plyn na jízdu (ve většině evropských zemí). Výměnu lahve tak nahradíte plněním u běžného stojanu LPG na čerpací stanici, díky redukcím to zvládnete i v zahraničí a součást tohoto systému je i ukazatel zbývajícího plynu. (těmto úvahám jsem věnoval také samostatný článek Vestavba a topení aneb co s plynem?)
Kdy se rozhodnout pro plyn?
Na začátku výběru našeho auta jsem byl jednoznačně rozhodnut pro naftu. To, že byl náš vysněný model k dispozici jen s plynem, bylo pro mě vlastně trochu zklamání. Až s odstupem času jsem přišel na to, že to pro nás vlastně až takové omezení není (podrobněji viz článek odkazovaný výše). Když to zobecním, tak plyn je vhodný zejména tehdy, pokud nejezdíte na dlouhé zimní výlety, kdy byste byli limitováni nutností plyn neustále doplňovat, kontrolovat zbývající množství plynu a vyměňovat lahve. Jednodušší je také život s plynem v okamžiku, kdy nejste schopni zajistit častější dobíjení nástavbové baterie (nechcete instalovat solární panely, nepřejíždíte každé dva tři dny do jiné lokality, nestáváte po kempech). A pokud se rozhodnete pro montáž pevné nádrže, tak těch nevýhod na straně plynu už zase tolik není.
Shrnutí
Z mého prvotního přesvědčení, že nafta má jednoznačně samé výhody, a že s plynem se budu jen „trápit“ kvůli všem těm výměnám a otravným manipulacím, jsem došel k závěru, že v našem případě je ten plyn vlastně úplně v pohodě, nijak zvlášť náš neomezuje a prostě funguje. Chce si to opravdu dobře promyslet, jaký je kdo cestovatel a podle toho zvážit svůj výběr…
A příště se samozřejmě můžete těšit na díl druhý – naftové topení v obytném autě.
Topeni Truma Combi D 4 pro většinu lidí jakoby ani neexistuje. Je to speciální model vyráběný pro jedinou francouzskou značku obytek a nedá se jinak získat. Bežně dostupný je jen 6kW model. Truma ještě minimálně rok nebude moci nic takového veřejně nabídnout a i pak je otázka, jestli něco takového bude – vzhledem k tomu, že Truma má obecně se slibovanými termíny problém.
U plynu také záleží na umístnění nádrží a lahví a z toho plynoucích problémů při zimním provozu. Výhoda externího grilu nemusí být pro někoho tak podstatná, raději používám přenosný plyn na kartuše.
Jj, s tou Trumou D4 to tak opravdu je, ale pro úplnost jsem ji do článku uvedl. Aby mi zase někdo nepsal, že jsem na ni zapomněl a že ji má v autě. 🙂
Osobně taky preferuji gril na kartuše – viz Nejlepší gril do vestavby – Campingaz Party Gril 200. Ale pokud má někdo na autě externí vývod plynu, tak asi proč ne. Proti gustu…. 🙂
Mám obojí a jedine plyn (naftové mám na přitapeni ale spotřeba při zhaveni je vysoká takže to tak často nepoužívám) na zimu na delší výjezd se holt vezou náhradní bomby ( přemýšlím o nádrži, ale to je fáze přemýšlení)